pátek 29. ledna 2010

Jak mi Sherlock Holmes navrátil chuť k filmu...(aneb jak srovnávám nesrovnatelné)

...sebranou tím zpropadeným šmoulovským příběhem Avatar. Ta odporná litanie za sebou jdoucích kýčových scén a děsivě amerického příběhu mě téměř na měsíc odradila od jakýchkoliv pokusů návštěvy kina. 

Nový počin Guye Ritchieho patří do sorty filmů, při jejichž sledování si uvědomíte, že krása filmu nespočívá v zaúkolování 2 trikových studií a investici pohádkového jmění. Ano, i v Sherlockovi najdete některé "bum bum" a "třásky prásk" scény, ale ty jsou veskrze účelné, vzhledem k stopáži filmu jich navíc není zase tolik. Hlášky toho Duke Nukem chlápka z Avataru působí jako několikrát převařený pytlíček čaje, v Sherlockovi je vystřídán elegantním a nenuceným humorem, který rozhodně uspokojí i jiné lidi, než ty, kteří se nacházejí v první polovině Gaussovo IQ grafu. 

V další části mého názoru se pokusím odpoutat od toho horšího z dvojice filmů. Celých 128 minut uslyšíte báječnou hudbu Hanse Zimmera, která příjemně dokresluje atmosféru výtečně zpracovaného Londýna. Působí tak jako prodloužená ruka skvělých hereckých výkonů. Ptáte se, zda potřebujete jakoukoliv znalost příběhů vzešlých z pera A. C. Doylea? Vůbec ne. Všechny nutné podrobnosti se dozvíte v průběhu filmu. 

Další věc, ze které jsem byl naprosto unešen je vysvětlení různých fíglů a podvůdků. Neděje se tak prostřednictvím půlhodinového nudného semináře, vše vám osvětlí několika sekundové flashbacky. 

Závěrem nezbývá nic jiného, než doufat, že omyl jménem Avatar (chronologicky obložený peckami District9 a Sherlock Holmes) bude na dlouho dobu sám...

Žádné komentáře: